Roli Tváře Pochodu proti diabetu 2009 přijal opět herec, rodák z Brna a diabetik pan Pavel Kříž

Pavel Kříž

Herec a psychoterapeut

Ačkoliv by se na první pohled zdálo, že zájem o medicínu v něm probudilo až účinkování ve známých filmech o básnících, pravdou je, že lékařem se chtěl stát už na základní škole. Přihlásil se tedy v rodném Brně na místní gymnázium, ale tam nebyl z politických důvodů přijat. Stal se fotografem a hrál v dětském divadelním souboru „Pírko“, posléze také v dětském studiu Divadla na provázku. Teprve natáčení „Básníků“ jej přivedlo nazpět k medicíně. V roce 1987 emigroval do Kanady, kde studoval obor psychoterapie na universitě ve Vancouveru. Po absolutoriu pracoval v domovech pro seniory. Do Čech se vrátil poprvé v roce 1993. Je občanem České republiky a Kanady.

Ani po návratu do Česka se nevyhnul lékařským tématům. Spolupodílel se na televizním seriálu Manažerem vlastního zdraví, který se na obrazovkách objevoval jednou týdně po dobu téměř dvou let.

K filmové branži se vrátil v roce 1993, kdy vznikl čtvrtý díl Štěpánových příběhů KONEC BÁSNÍKŮ V ČECHÁCH, na který navázala v roce 2004 i doposud poslední část JAK BÁSNÍCI NEZTRÁCEJÍ NADĚJI. Kromě básnické ságy jsme mohli Pavla Kříže od devadesátých let vidět celé řadě dalších filmových rolí, za zmínku stojí především ANDĚLSKÉ OČI (1993), VŮNĚ VANILKY (2002) či I VE SMRTI SAMI (2003), BRAINSTORM (2008). Vedle filmového hraní ho bylo možné vidět na divadelních prknech jako člena činohry Národního divadla. V současné době ho lze vidět v roli Petra Boháče v úspěšném seriálu ULICE.

Členstvím ve správní radě Nadace O2 pouze potvrdil svůj trvalý zájem o sociální témata ve společnosti. V Nadaci O2 působí od jejího založení v roce 2002. Členství vykonává zdarma bez nároku na honorář. Práce v Nadaci O2 si dle svých slov cení proto, že se Nadace neobává podporovat okrajová témata, která nejsou v centru zájmu sponzorů.

Ve volném čase se věnuje boxu a kung-fu, rád chodí pěšky a plave. odkaz

MUDr. Daniel Rychnovský

1. náměstek primátora města Brna

Pochod proti diabetu v Brně se uskuteční pod záštitou 1. náměstka primátora města Brna pana MUDr. Daniela Rychnovského, a to v rámci projektu Brno – Zdravé město.

Ing. Miroslav Topolánek

předseda ODS

Rozhovor s panem Miroslavem Topolánkem o diabetu – jeho osobní zpověď a poselství pro ostatní.

Mirek Topolánek: Chovejme se zodpovědně ke svému zdraví!

Expremiér Mirek Topolánek se na jaře loňského roku zařadil mezi stovky tisíc diabetiků druhého typu v naší republice. Vzhledem k tomu, že záměr veřejné sbírky na přístroj Injektovat pro diabetologické oddělení Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně považuje za velmi potřebný pro pacienty – diabetiky 2. typu a téma se ho navíc osobně dotýká, rozhodl se nad sbírkou převzít záštitu. Nejen o tom, co mu nemoc dala a vzala, jsme si s ním povídali během jeho cyklistické předvolební kampaně na jižní Moravě.

Byl jste zaskočen, když vám lékař diagnostikoval diabetes mellitus?
Úplně popravdě – zaskočen jsem nebyl. Můj způsob života byl tak děsivý, že se dříve či později musel projevit na mém zdraví. To, že to byl diabetes druhého typu, o němž jsem do té doby nevěděl téměř nic, mě možná trochu překvapilo. Ale ten fakt, že mám nějaké problémy, mě nepřekvapil. Nemoc se totiž projevila v době, kdy jsem dělal předsedu vlády. Měl jsem tenkrát asi šest nebo osm zahraničních cest během tří týdnů – USA, Kanada, Vietnam, pak ještě Řecko, Jemen, Kypr atd. Už před tím Vietnamem jsem se necítil dobře, byl jsem u lékaře a naměřil mi zvýšený cukr, asi kolem dvanácti. Po návratu mi udělal řádné testy, klasickou glykemickou řadu, a to už jsem měl cukr výrazně přes šestnáct.

Měl jste nějaké typické symptomy této nemoci?
U mě se to neprojevilo zcela klasickými příznaky. Špatně na blízko jsem totiž viděl i dříve. A že bych shazoval kila? Tak to bylo spíše naopak. Byl jsem akorát unavený, ale vzhledem k mému tehdejšímu stylu života, to bylo také normální.

Přinesla vám diagnóza cukrovky nějaké životní změny a je pro vás nějakým omezením?
Já jsem člověk, který je sám na sebe poměrně tvrdý. Reakce na moji diagnózu ale musela být kolektivní, protože předseda vlády nežije svým vlastním životem. Ze dne na den se musela totálně změnit spousta věcí. Nepracoval jsem méně, ale třeba na poradách jsem místo chlebíčků měl nachystanou mrkev nebo okurku. Ve spolupráci s diabetoložkou, mojí lékařkou, přítelkyní a ředitelkou mého kabinetu jsme změnili skladbu, četnost a množství mé stravy. Vlastně to šlo dost mimo mě, protože předseda vlády nerozhoduje, kdy a co bude obědvat. Všude muselo být připraveno speciální jídlo pro mě, i na zahraničních cestách. Během tří měsíců jsem shodil dvacet kilo díky své důslednosti a nové životosprávě. Byl jsem na sebe hodně přísný, možná až moc, ale díky tomu jsem se během těch tří měsíců dostal na hodnotu cukru kolem pěti. Je to jen otázka disciplíny. Žiji jinak, ale normálně. Diabetes mě zatím nijak neomezuje. Tedy až na to jídlo.

Udělal byste při pohledu zpátky něco jinak? Vyvaroval byste se něčeho?
Asi ne. Já jsem člověk, který žije celý život velmi aktivně … a na něco člověk prostě umřít musí (smích).

Jaké byly vaše představy o diabetu?
Neměl jsem moc reálné představy o diabetu. Dříve jsem ani netušil, jaký je rozdíl mezi diabetem prvního a druhého typu. Věděl jsem, že ti lidé mají problém s cukrem a že si musí píchat inzulín. A jako politik jsem věděl, že diabetiky akorát zajímá, kolik jim stát přispěje na inzulín a že podle toho budou volit. Takže moje představy byly zkreslené a velmi kusé.

Máte nyní dostatek informací o diabetu?
Teď už mám informací dost, protože jsem se začal o diabetes zajímat. Má přítelkyně Lucie Talmanová se tomu dost intenzivně věnovala už dříve, takže jsem věděl, že diabetiků jsou asi tři čtvrtě milionů. Ale až nyní jsem zjistil, jak dramatický rozdíl je mezi těmi, co musí řešit diabetes jako nevyléčitelnou nemoc, a těmi, co mají diabetes druhého typu.

Dodržujete takzvané diabetické desatero?
Jsem připravený a mám ho tady s sebou vytištěné, ale nikdy jsem ho podrobně nestudoval. Snažím se jíst častěji. Rovnováha mezi příjmem a výdejem – tak to není úplně můj problém, protože jsem člověk činorodý. Bohužel stále piji hodně kávy, ale alkohol jsem téměř odboural. Pitný režim dodržuji bez problémů. Hmotnost si snažím držet pod sto kilo, což při mé výšce celkem jde. Psychická pohoda a fyzická kondice – já jsem poměrně šťastná povaha, přestože politika nese strašné stresy, snáším je dobře. Dodržování desatera je pro mě v podstatě už rutina. Stejně jako člověk ví, kdy porušuje křesťanské desatero, ví, že porušuje to diabetické desatero.

Máte pro ostatní nějaké poselství nebo radu?
Mám vzkaz pro všechny nás, diabetiky druhého typu, tedy ty, co se ke svému zdraví nechovali vždy zodpovědně stejně jako já. Abychom měli dost peněz na léčení diabetiků prvního typu a zejména takto nemocných dětí, měli bychom se ke svému zdraví chovat zodpovědně a nemoc se pokusit zastavit vlastní disciplinovaností a vůlí. A peníze, které takto zbudou, pak můžou jít na léčbu diabetiků prvního typu, kteří jinou možnost nemají. Pomožme těm, kteří jsou skutečně nemocní, tím, že na sebe budeme víc dbát.

Petra Samsonová
redaktorka a editorka
——————————–
tel.: 604 200 053
e-mail: petra.samson@seznam.cz